Až po delší době, když jsme se znali déle, jsem se dozvěděl, že je zakladatelkou vlastní společnosti – úspěšnou samožerou s mimořádnou cestou. Nikdy nepůsobila agresivní rozhodností, nevytvářela velkolepé prohlášení ani nevyzařovala zastrašující energii. Místo toho kolem ní byla tichá jistota, klid, který mě hluboce zaujal a probudil mou zvědavost na její příběh.
Když jsem ji poslouchal, začal jsem si uvědomovat něco hlubokého: nejpravdivější volby v jejím životě byly často skryty pod těmi lehkými, bezstarostnými poznámkami.
„V té době jsem odjela do Kuang-tungu, protože platy byly lepší.“
„Založit vlastní podnikání? No, v tu dobu jsem prostě musela převzít větší odpovědnost.“
„Během pandemie se všichni snažili – nebyli jsme výjimkou.“
Tato skromná prohlášení zahalovala důležitou pravdu: v každém klíčovém momentě svého života Cindy vědomě volila obtížnější cestu – tu, která po ní vyžadovala víc, ale zároveň slibovala růst. Nešlo nikdy o to, že by ji okolnosti nutily. Byl to vědomý čin seberealisace, uvědomění si .
První volba: Opustit pohodlí
V roce 2004, kdy absolventi ve Wu-chanu usilovali o stabilní pracovní místa, úřednické pozice nebo postgraduální tituly, Cindy také vyzkoušela konvenční cestu – místní práci s nízkým platem a předvídatelným pracovním časem. Ale nemohla se zbavit pocitu, že toho musí být víc.
Když získala pracovní místo v maloměstském podniku v Če-ťiangu – „pohodlnou pracovní nabídku“ s ubytováním, stravováním zdarma a teplou, rodinnou atmosférou – začala pochybovat . „Po několika měsících jsem ztloustla a byla jsem v pohodlí, vzpomínala. „Příliš pohodlně. To mě vyděsilo.“
A tak odešla.
Místo toho zamířila na jih do Kuang-tungu, kde se připojila ke striktní výrobní společnosti z Tchaj-wanu. Dvanáctihodinové pracovní dny. Osmilůžkové ubytovny. Začala odspodu jako juniorská obchodní zástupkyně. Zatímco její vrstevníci si užívali mládí, ona se učila kódy produktů, studovala normy kontroly kvality a rozkládala logistiku dodavatelského řetězce.
Tato práce nebyla tíživou nutností, která by jí byla vnucena. Byla to úmyslná učňovská forma .
Až lety později, když byla generální ředitelkou, si uvědomila, jak hluboce ji tato zkušenost formovala – jak filozofie štíhlého řízení této společnosti v ní vychovala nekompromisní závazek kvalitě, efektivitě a odpovědnosti. Stala se nedílnou součástí její DNA.
Obrazec jejích výběrů
Tento stejný obrazec se v jejím životě opakoval znovu a znovu. kariéra :
Feministické badatelky často diskutují o „strukturních pastech“ se kterými ženy konfrontovány — jak zdánlivě snazší volby mohou nenápadně omezovat jejich schopnost volit a a v průběhu času je činit závislými. Příběh Cindy nabízí cestu ven.
V každém okamžiku, kdy mohla spoléhala —na partnera, na konvenci, na bezpečnost—místo toho se rozhodla převzít odpovědnost . Ne z potřeby vzepřít se, ale kvůli něčemu, čemu prostě říká „sen“. To děvčátko, kterému lidé říkali „nedá se jen tak odbýt“ – možná už tehdy v srdci zasadilo semínko toho snu už v raných letech. V průběhu let, jak dospívala, semínko zakořenilo a vypučelo, znovu a znovu rozkvétalo nezadržitelnou silou života.
(Bude pokračovat...)
EN
